Teploměr je jednoduchá aktivita pro práci s emocemi. Náročné emoce zažívá každý z nás, proto je důležité děti učit, jak s emocemi „pracovat“ tak, aby neubližovaly jim samotným ani jejich okolí.

Teploměr se zaměřuje konkrétně na vztek. Vztek je přirozená a základní emoce, proto ho nelze „nemít“. Pro dlouhodobou psychickou pohodu je ale nápomocné této emoci rozumět a postupně se učit s ní pracovat a vědomě ji ovládat. Čím dříve se tomuto děti budou učit, tím lépe. Proto je dobré společně s dětmi tuto emoci „prozkoumávat“, mluvit o jejich vlastních zkušenostech a naučit je rozpoznat:

• Jaké situace v dětech vztek vyvolávají (spouštěče),
• Jak se vztek projevuje na tělesné rovině (např. ruce v pěst, napětí těla, zrychlené dýchání, zamračený obličej atp.),
• Jaké myšlenky s sebou vztek přináší (např. Chci do něčeho kopnout a něco rozbít.),
• Že má různou intenzitu (od mírného vzteku po velký vztek, tzn. není to tak, že buď je, nebo není, ale jedná se o kontinuum).

Cílem je děti prostřednictvím tohoto porozumění učit regulovat tuto emoci. Tzn. rozpoznat situace, u kterých je pravděpodobné, že vztek vyvolají a tělesné signály, které upozorňují na to, že tuto emoci zrovna prožívají. Díky tomu je možné s nimi také hledat různé strategie a nástroje, jak si s emocí poradit, aby neubližovala.

Pokud v dětech vyvolávají náročné emoce některé konkrétní situace (např. velký hluk), je dobré hledat konkrétní strategie, co v takových chvílích mohou dělat (např. nosit s sebou špunty/hluchátka a ty si v takových chvílích nasadit; nebo odejít z místnosti; nebo vzít si do ruky antistresový míček, který pomáhá uvolňovat napětí).

Děti je také možné učit různé relaxační strategie a zkoušet si je (např. i ve formátu divadla a scének atp.). Důležité je, aby je zažily na vlastní kůži. Tzn. napětí je možné např. uvolňovat stisknutím a povolením pěstí, hlubokým dýcháním (přičemž výdech by měl být delší než nádech) nebo vytřepáním těla. Ty je pak možné vyžít přímo ve chvílích náročných emocí (mám ruce v pěst, povolím je; mám zrychlený dech, záměrně se ho snažím zpomalit; cítím v těle napětí a třesu se, vytřepu jednotlivé části těla; chci do něčeho kopnout, dupnu si).

Příprava prostředí/nutné vybavení nebo pomůcky: 

• Tisk pracovního listu pro všechny žáky (ideálně barevně)
• Následná diskuze o pracovním listu v kroužku

Představení aktivity žákům a žákyním a instrukce pro žáky a žákyně:

• Začněte úvodem k emocím (viz výše – každý občas zažíváme těžké pocity, je to normální atp.). Přizpůsobte ho věku dětí. Dětem můžete popsat i vlastní zkušenosti s emocemi. Vysvětlete jim, proč má smysl se o tomto tématu bavit. Řekněte jim, čemu se v následujícím čase společně budete věnovat (pracovní list a následná diskuze o něm).
• Rozdejte dětem pracovní list a představte jim ho. Vysvětlete jim, že vztek má různou intenzitu (viz výše) – od mírného rozrušení po velký vztek, kdy hrozí vybuchnutí. Požádejte, aby na základě svých vlastních zkušeností do listu zaznamenali (kreslením či písemně), co v nich danou náladu vyvolává (prostor vlevo) a co v takovou chvíli mohou dělat (prostor vpravo). Můžete je také požádat, aby navíc vlevo (popř. na druhou stranu) doplnili, jak se daná nálada projevuje na jejich chování a jaké tělesné signály v nich vyvolává (viz výše).
• Následně s dětmi diskutujte o tom, co do pracovních listů doplnili. Ideálně v kruhu (atmosféra by pro ně měla být bezpečná; nenuťte odpovídat ty, co nechtějí; vyvolávejte ty, co se hlásí). Ptejte se – jaké věci v nich danou náladu vyvolávají (viz pracovní list). Proberte s nimi, jak se daná nálada projevuje na jejich chování a jaké tělesné signály v nich vyvolává. Pokud nebudou vědět, jak odpovědět, popište a ukažte jim to na sobě. Nechte je, ať si vyzkouší, jaký je rozdíl mezi tím, když je jejich tělo uvolněné a když zatnou svaly. Zeptejte se jich, co v daných chvílích dělají a jestli sami mají nějaké strategie pro regulaci emocí. Bavte se s nimi o dalších nástrojích (viz výše – relaxační strategie). Jejich odpovědi můžete zapisovat na papír a poté je vylepit na nástěnku.

Můžete vymyslet jakékoliv další transformace a rozšíření této aktivity. Např. nechat děti sehrát scénky; vybrat nějakou scénu z filmu, na které si společně popíšete, jak s náročnými emocemi pracovat; využít maňásky nebo nějaké loutky.

Nezapomeňte dětem vysvětlit, že s náročnými emocemi je ideální pracovat už v „oranžové“ části (tzn. rozrušení, když vztek není tolik intenzivní). Protože jinak už jsou těžko ovladatelné a hrozí výbuch.

Rizika a jejich minimalizace:

• Pokud někteří ze žáků nebudou chtít nahlas sdílet své zkušenosti, nebo si zkoušet uvolňovací strategie (to platí hlavně u starších žáků), je to v pořádku. Stačí, když si sami v „soukromí“ pracovní list vyplní, popř. když budou poslouchat diskuzi ostatních.
• Pokud by se stalo, že děti začnou „ukazovat“ na nějakého spolužáka, že je to on, kdo má „problém“ se vztekem, je potřeba je zastavit. A znovu jim vysvětlit, že téma se týká nás všech.

Reflexe po aktivitě: 

• Viz výše – diskuze o pracovních listech
• Reflexe aktivity má zásadní význam
• K aktivitě je možné se opakovaně vracet – např. pokud víte, že za sebou všichni máte dlouhý a náročný den, řekněte dětem, že taková situace může vyvolat napětí, a proto je třeba trochu uvolnit tělo (společně vytřepejte jednotlivé části těla, zatněte a povolte svaly, prodýchtejte se). Učte děti těmto strategiím na jejich běžně každodenní zkušenosti (ideální je začít už od prvních ročníků ZŠ, popř. i MŠ).

Další tipy nebo důležité poznámky: Teploměr je možné případně využít jako skupinovou aktivitu, kdy děti společně vymýšlejí, jaké konkrétní situace v nich danou náladu vyvolávají a co následně v takových chvílích dělat. Může být dobré, když své odpovědi uslyší navzájem. Teploměr (ideálně v nějakém větším formátu, např. A3) s odpověďmi dětí je možné vylepit ve třídě jako připomínku pro děti, ale také pro práci učitelů s dětmi.

Pracovní list TEPLOMĚR je ke stažení ZDE